Tisulská princezna: Dívka v sarkofágu je nejméně 800 miliónů let stará!

Tisulská princezna: Dívka v sarkofágu je nejméně 800 miliónů let stará!

91921

Tisulská princezna – dívka v sarkofágu – profesor určil dobu, kdy byla pohřbena – jedná se o dobu nejméně před 800 milióny lety!

Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin.

Stalo se to začátkem září roku 1969 v obci Ržavčik v Tisulském okrese v regionu Kemerovo. Během hornických prací v dole, kde se těžilo uhlí, objevil horník Karmaukhov v samotném jádru dvacetimetrové sloje ležet v hloubce přes 70 metrů dva metry velký mramorový sarkofág, který byl neuvěřitelně precizně mechanicky opracovaný.

Velitel Alexander Alexandrovich Masalygina přikázal okamžitě zastavit veškeré práce a sarkofág nechal vynést na povrch. Následně ho začal otevírat, přičemž odlamoval okraje tmelu, který byl časem již zkamenělý. Samotný tmel se však pomocí slunečního tepla měnil v čirou tekutinu a začal se roztékat. Jeden nedočkavý člověk, si dokonce dal trochu této tekutiny na jazyk, aby ji ochutnal (během jednoho týdne zešílel, a v únoru umrznul u dveří svého domu).

Víko sarkofágu bylo dokonale opracované a přesně sedělo. Pro lepší těsnost měly vnitřní hrany okrajů tloušťku patnáct centimetrů. Objevení  Tisulské Princezny bylo skutečně velkým šokem pro všechny přihlížející. Sarkofág byl naplněný až po okraj růžově modrou krystalicky čirou tekutinou. V ní spočívala svěží, zhruba 180cm vysoká, štíhlá a neobyčejně krásná žena. Bylo jí okolo třiceti let, měla jemné evropské rysy a velké, do široka otevřené modré oči. Měla husté, lehce vlnité tmavě hnědé vlasy s nádechem dočervena, které jí sahaly až do pasu. Podél jejího těla splývaly měkké, bílé ruce s krátkými, úhledně upravenými ostříhanými nehty.

Oblečena byla do průsvitných bílých krajkových šatů, které jí sahaly těsně pod kolena. Šaty byly s krátkým rukávem, vyšívané pestrobarevnými květy. Pod šaty nic jiného neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. Vedle hlavy ještě měla černou, obdélníkovou, na jedné straně zaoblenou kovovou krabičku (něco jako mobilní telefon) o rozměrech 25 x 10cm.

Sarkofág zůstal veřejně otevřený zhruba od 10 do 15 hodin. Celá vesnice se přišla podívat na ten zázrak. Téměř okamžitě nahlásili objev okresním úřadům a povolali odpovědné orgány, hasiče, armádu i policii. Do 14 hodin přiletěl cihlově červený vrtulník a přivezl tucet velkých „kamarádů“ v civilu, kteří prohlásili, že místo je kontaminované a nařídili všem přihlížejícím, aby se vzdálili od hrobu.  Následně zajistili místo objevu a zapsali si všechny, kdož se dotkli rakve, a dokonce i ty, kteří stáli poblíž, údajně z důvodů lékařské pohotovosti.

Tisulská princezna (ilustrační obrázek) „Kamarádi“ se snažili naložit sarkofág do helikoptéry, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli, že rakvi ulehčí tím, že z ní odstraní tekutinu. Začali odčerpávat tekutinu, ale tělo okamžitě začalo před zraky přihlížejících černat. Proto kapalinu opět vrátili zpět a zčernání se okamžitě vytrácelo. Za okamžik tváře ženy opět zrůžověly a tělesné ostatky opět vypadaly jako živé. Sarkofág uzavřeli a spolu se zbytky tmelu, který byl uložený v igelitových pytlích, ho přenesli ho do helikoptéry. Zároveň nařídili lidem, aby se rozešli. Helikoptéra se vznesla k nebi a zamířila směrem k Novosibirsku.

Za pět dnů přijel z Novosibirsku do Ržavčiku postarší profesor a ve venkovském klubu přečetl přednášku o předběžných výsledcích laboratorních zjištění. Sdělil, že učiněný objev významně změní celkové chápání historie. Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin.

Rakev původně stála uprostřed pod dřevěnou klenbou v hlubokém hustém lese. Během věků se klenba zcela vnořila do země, zhroutila se a bez jakéhokoliv přístupu kyslíku po dobu několika stovek miliónů let se přeměnila na jednolitou vrstvu uhlí.

Původně byla předložena verze o mimozemském původu ženy, ale genetický rozbor těla ukázal stoprocentní shodu s moderním ruským člověkem. Dnes jsme zcela stejní jako byli naši předkové před 800 milióny lety!

Úroveň civilizace, ke které žena patřila, v mnohém přesahuje všechny doposud známé civilizace, včetně té naší, jelikož vlastnosti tkaniny, ze které jsou ušity „Princezniny“ šaty nejsou přístupné vědeckým analýzám. Zařízení pro výrobu takového materiálu není vynálezem lidstva. Nezvládli ani rozpoznat složení růžovo modré tekutiny. Rozpoznali pouze některé základní složky, které pocházely z nejstarších odrůd cibule a česneku. Ohledně kovové krabičky neřekl profesor nic, jen to, že je stále předmětem dalšího výzkumu.

Pár dní po této události se v tisulských místních novinách objevila malá poznámka oznamující, že v blízkosti vesnice Ržavčik byla objevena archeologická relikvie, která vrhá nové světlo na celý příběh. Ržavčané protestovali, taková jedinečná událost a v novinách se objeví pouhé tři řádky!

Rozhořčení místních pomalu ustupovalo, když náhle vesnici obklíčila armáda a policie, která chodila od domu k domu, a eliminovala „buřiče“ mezi obyvateli. Přičemž místo, kde byl nalezen hrob, pečlivě prohrabali a nakonec důkladně zaplnili zeminou.

Přes všechno úsilí úřadů se i tak našlo pár vesničanů, kteří chtěli bojovat za pravdu. Jeden z nich chodil od instance k instanci, dokonce napsal i dopis na Ústřední výbor, ale za rok nato zemřel (dle oficiální verze – na selhání srdce). Během následujícího roku zahynulo při autonehodách jeden po druhém, i všech šest „průkopníků,“ kteří byli očitými svědky při nálezu rakve.  Tak byli svědci této události navždy umlčeni.

Po celé léto až do pozdního podzimu v roce 1973, když dle úřadů již „vše utichlo,“ tak se na březích a ostrovech jezera Berchikul, které se nalézá šest kilometrů od místa nálezu sarkofágu, v naprosté tajnosti prováděly velmi rozsáhlé vykopávky. Místo, kde probíhaly práce, bylo obklopeno vojáky a policií. Utajení bylo pod hrozbou smrti! Jeden nájemný dělník, který spolupracoval na vykopávkách a dlouhou dobu nikomu nic neřekl, šel do nákupního centra a v lehce opilém stavu řekl, že na ostrovech objevili starodávný hřbitov z doby kamenné. Odmítl se však podělit o detaily. Nicméně lidé z vesnice viděli oboje, místo vykopávek a viděli letět i cihlově červenou helikoptéru, která něco odvážela. Po skončení prací na ostrovech a pobřeží Berčikulu zůstaly stovky pečlivě vykopaných a následně zasypaných podzemních hrobů…
Zdroj: suenee.cz
loading...

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.