Dezinformace o Ukrajině v roce 2026: jak rozpoznat manipulaci

Válka na Ukrajině jako zdroj dezinformací

Válka na Ukrajině se od svého vypuknutí stala jedním z nejvýživnějších témat pro šíření dezinformací v celém středoevropském prostoru, Česko nevyjímaje. I v roce 2026, tedy více než čtyři roky od ruské invaze, zůstává tento konflikt trvalým zdrojem manipulativních obsahů, které se šíří sociálními sítěmi, messagingovými aplikacemi i takzvanými alternativními zpravodajskými servery. Dlouhotrvající charakter války vytváří ideální prostředí pro dezinformátory, protože veřejnost je unavená, informace se rychle mění a je těžké odlišit ověřená fakta od účelově zkreslených tvrzení.

Typickým rysem dezinformací spojených s Ukrajinou je jejich cyklický charakter. Stejné narativy se objevují znovu a znovu, často jen s drobnou obměnou podle aktuálního vývoje na frontě nebo v mezinárodní politice. Mezi nejčastější patří tvrzení o údajné korupci ukrajinské vlády, zpochybňování legitimity ukrajinského vedení, zveličování ztrát ukrajinské armády nebo naopak bagatelizace ruských ztrát. Velmi rozšířené jsou také konspirace o západních zbraních, které měly být podle dezinformátorů prodávány na černém trhu nebo končit v rukou zločineckých organizací, ačkoli tato tvrzení nikdy nebyla podložena věrohodnými důkazy.

Dezinformace o válce na Ukrajině mají v českém prostředí specifickou podobu, protože se často propojují s domácí politickou agendou. Válečný konflikt se stal záminkou pro útoky na uprchlíky, kteří v Česku nalezli útočiště, a šíří se lživé zprávy o jejich údajných výhodách, kriminalitě nebo zneužívání sociálního systému. Tyto narativy nezřídka ignorují skutečná data a statistiky, místo toho staví na emocích a strachu, což usnadňuje jejich virální šíření.

Dalším významným fenoménem je zpochybňování podpory Ukrajiny ze strany České republiky a dalších spojenců. Dezinformátoři opakovaně tvrdí, že vojenská a humanitární pomoc je zbytečná, neefektivní nebo že poškozuje samotné Česko víc než Ukrajinu. Tato tvrzení jsou často doprovázena falešnými čísly o výdajích státu, které nemají opodstatnění v reálných rozpočtových datech.

Zvláštní kapitolou jsou pak dezinformace šířené prostřednictvím uměle vytvořených nebo manipulovaných obrazových a video materiálů. S rozvojem technologií umělé inteligence se v roce 2026 objevuje stále více případů, kdy jsou falšovány záběry z bojiště, prohlášení politiků nebo dokonce hlasové nahrávky. Tato technologická sofistikovanost představuje nový a stále rostoucí problém, protože běžný uživatel internetu má jen omezené možnosti, jak takový obsah rozeznat od autentického záznamu.

Odborníci na hybridní hrozby opakovaně upozorňují, že zdrojem těchto dezinformací není pouze Rusko, ale i domácí aktéři, kteří válku využívají k vlastním politickým či ekonomickým cílům. Prolínání zahraničních vlivových operací s vnitřní dezinformační scénou tak vytváří komplexní a těžko rozplétatelný problém, jehož řešení vyžaduje mediální gramotnost, kritické myšlení a systematickou práci s ověřenými fakty.

Ruské propagandistické narativy v roce 2026

V roce 2026 pokračuje ruská propaganda v zásadě ve stejné linii, kterou nastolila po vypuknutí plnohodnotné invaze na Ukrajinu, ovšem s řadou nových vrstev a přizpůsobení aktuální geopolitické situaci. Kreml a jemu napojené informační struktury nadále opakují, že válka byla vyvolána Západem a NATO, které údajně systematicky ohrožovaly bezpečnost Ruska rozšiřováním svého vlivu na východ. Tento narativ, byť fakticky vyvrácený, zůstává páteří veškeré rétoriky směřované jak k domácímu ruskému publiku, tak k zahraničním příjemcům, zejména v zemích globálního Jihu a v částech Evropy náchylných k proruským sympatiím.

Zvláště výrazně se v roce 2026 prosazuje narativ o takzvané válečné únavě Západu, kterým se ruská propaganda snaží podpořit dojem, že podpora Ukrajiny ze strany evropských zemí a Spojených států postupně slábne a je jen otázkou času, kdy se spojenci obrátí k jiným prioritám. Tento příběh je šířen prostřednictvím sítí falešných účtů na sociálních sítích, dezinformačních webů maskovaných jako nezávislá zpravodajská média a také skrze proxy kanály, které se navenek tváří jako lokální hlasy v jednotlivých evropských zemích včetně České republiky. Cílem je oslabit politickou vůli k dalšímu financování obrany a humanitární pomoci Ukrajině.

Dalším silným motivem zůstává delegitimizace ukrajinské státnosti a vedení, kdy je prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně vykreslován jako nelegitimní vůdce bez demokratického mandátu, přičemž se zneužívá skutečnost, že se na Ukrajině vzhledem k válečnému stavu nekonaly řádné volby. Tento narativ je doprovázen tvrzeními o údajné korupci v ukrajinském vedení a zneužívání zahraniční pomoci, což má sloužit k ospravedlnění snižování podpory ze strany západních vlád.

V roce 2026 se také zesiluje snaha o rozdělení evropské veřejnosti pomocí témat spojených s ekonomickými dopady sankcí, cenami energií a migrací. Ruská propaganda cíleně spojuje válku na Ukrajině s domácími socioekonomickými problémy evropských zemí, čímž se snaží vytvořit dojem, že podpora Kyjeva je přímou příčinou zhoršující se životní úrovně obyvatel. Tento přístup je zvláště patrný v prostředí sociálních sítí, kde se šíří zjednodušené a emocionálně nabité obsahy, často doprovázené manipulovanými statistikami nebo vytrženými citáty politiků.

Nelze opomenout ani pokračující snahu o zpochybňování válečných zločinů ruských sil, kdy jsou zprávy o masakrech, jako byl ten v Buči, nebo o cílených útocích na civilní infrastrukturu, prezentovány jako inscenované či zfalšované ukrajinskou stranou. Tento typ narativu se opírá o pseudoanalýzy a falešné expertní posudky šířené prostřednictvím alternativních médií a kanálů na platformách jako Telegram, které jsou obtížně regulovatelné a umožňují rychlé šíření bez faktické kontroly.

V době, kdy se lži šíří rychlostí kliknutí, se pravda o válce na Ukrajině stává vzácnějším zbožím než mír sám.

Bohumil Zrzavý

Umělá inteligence a deepfake videa

Umělá inteligence v posledních letech radikálně proměnila způsob, jakým se dezinformace kolem konfliktu na Ukrajině šíří a jak vypadají. Zatímco dřív stačilo sdílet vytržený citát nebo špatně ozdrojovaný text, dnes se do hry dostávají syntetická videa, hlasové klony a obrázky generované umělou inteligencí, které na první pohled působí naprosto věrohodně. Právě to je největší problém – deepfake technologie dosáhla takové úrovně, že rozeznat podvrh pouhým okem je čím dál obtížnější, a to i pro lidi, kteří se orientací v online prostoru dlouhodobě zabývají.

Typickým příkladem jsou zfalšovaná videa ukrajinských nebo ruských představitelů, v nichž údajně pronášejí prohlášení, která nikdy neřekli. Cílem bývá buď zasít chaos ohledně vojenské situace, nebo podkopat důvěru veřejnosti v konkrétní politiky a instituce. V minulosti se objevilo i video, které mělo zobrazovat ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, jak vyzývá vojáky ke složení zbraní – šlo o jeden z prvních výraznějších případů, kdy deepfake technologie posloužila přímo jako nástroj propagandy v reálném konfliktu. Od té doby se podobné pokusy opakují v různých obměnách a jejich kvalita se rok od roku zlepšuje.

Kromě videí s politiky se stále častěji objevují i falešné reportáže, které napodobují vizuální styl uznávaných zpravodajských stanic. Umělá inteligence dokáže vygenerovat hlas moderátora, grafiku i titulky tak věrně, že divák nemá důvod pochybovat o autenticitě obsahu, dokud si nevšimne drobných nesrovnalostí – neobvyklého blikání očí, nepřirozených pohybů úst nebo nelogických detailů v pozadí. Právě tyto maličkosti jsou často jediným vodítkem, které odhalí, že jde o falzifikát.

Situaci komplikuje také fakt, že nástroje pro tvorbu deepfake obsahu jsou dnes volně dostupné a nevyžadují žádné odborné znalosti. Stačí pár fotografií nebo krátký zvukový záznam a algoritmus dokáže vytvořit přesvědčivou napodobeninu hlasu i tváře. To výrazně snižuje bariéru pro šíření dezinformací a umožňuje i menším dezinformačním skupinám produkovat obsah srovnatelný s profesionální produkcí.

Na druhou stranu se rozvíjejí i nástroje pro detekci těchto podvrhů. Odborníci na kybernetickou bezpečnost a analytici zabývající se dezinformacemi pracují na algoritmech, které dokážou v obraze i zvuku odhalit stopy po umělé manipulaci. Klíčovou roli hraje také mediální gramotnost samotných uživatelů, protože žádná technologie zatím není stoprocentně spolehlivá a lidský úsudek zůstává nezastupitelný. Ověřování zdrojů, porovnávání informací s více nezávislými kanály a zdravá dávka skepse vůči šokujícím nebo příliš dokonale zapadajícím videím tak zůstávají nejúčinnější obranou proti dezinformační vlně, která se kolem války na Ukrajině stále šíří.

Falešné zprávy na sociálních sítích

Falešné zprávy na sociálních sítích týkající se války na Ukrajině představují v roce 2026 stále palčivější problém, který se s postupujícím časem od začátku konfliktu nijak nezmírňuje, spíše naopak nabývá na sofistikovanosti. Na platformách jako je X, Facebook, TikTok nebo Telegram se denně objevují tisíce příspěvků, které zkreslují realitu bojů, manipulují s fotografiemi a videi nebo přisuzují politikům a vojenským představitelům výroky, které nikdy nepronesli. Dezinformační kampaně cílené na téma Ukrajiny se v posledních letech výrazně přesunuly z tradičních textových článků na krátká videa a memy, protože právě tento formát se na sociálních sítích šíří nejrychleji a uživatelé jej méně kriticky ověřují.

Typickým příkladem jsou takzvané deepfake videa, v nichž je hlas nebo obličej ukrajinských či ruských představitelů uměle upraven tak, aby vytvořil dojem prohlášení, které se nikdy neuskutečnilo. Umělá inteligence umožňuje vytvářet čím dál přesvědčivější falzifikáty, což ztěžuje jejich odhalení nejen běžným uživatelům, ale i odborníkům na ověřování faktů. Kromě videí se často šíří i staré fotografie z jiných konfliktů nebo z úplně jiného časového období, které jsou vydávány za aktuální záběry z bojiště na Ukrajině. Tato praktika, označovaná jako recyklace obsahu, patří mezi nejrozšířenější metody dezinformátorů, protože je poměrně snadné takový materiál vytvořit a zároveň je obtížné jej rychle vyvrátit dříve, než se stihne masově rozšířit.

Sociální sítě se rovněž staly prostorem pro šíření konspiračních teorií o příčinách a průběhu války, včetně tvrzení zpochybňujících legitimitu ukrajinské vlády nebo bagatelizujících ruskou agresi. Falešné účty a takzvané botnety, tedy sítě automatizovaných profilů, jsou i nadále využívány k umělému navyšování dosahu konkrétních narativů, čímž vytvářejí dojem, že určitý názor zastává mnohem širší část veřejnosti, než je ve skutečnosti pravda. Tento jev, známý jako astroturfing, je jedním z hlavních nástrojů, jak ovlivnit veřejné mínění v evropských zemích, včetně České republiky, kde se dezinformace o Ukrajině často propojují s domácími politickými tématy, jako je migrace, ceny energií nebo podpora zbrojní pomoci.

Provozovatelé sociálních sítí sice deklarují snahu o omezení škodlivého obsahu pomocí algoritmů a spolupráce s fact-checkingovými organizacemi, v praxi však tato opatření často zaostávají za rychlostí, s jakou se falešné zprávy šíří. Mnoho uživatelů navíc dezinformace sdílí nevědomě, protože obsah rezonuje s jejich již existujícími názory nebo obavami. Odborníci proto zdůrazňují, že klíčovou obranou zůstává mediální gramotnost a schopnost ověřovat zdroje dříve, než je informace dále šířena, protože technologická řešení sama o sobě problém falešných zpráv o válce na Ukrajině vyřešit nedokážou.

Dezinformace o mírových jednáních

Dezinformační scéna kolem údajných mírových jednání o Ukrajině se v roce 2026 rozrostla do podoby, kterou lze jen těžko přehlédnout. Prakticky po celou dobu, co se v médiích i na diplomatické úrovni objevují zmínky o možných rozhovorech mezi Kyjevem, Moskvou a zprostředkovateli, se souběžně šíří vlny falešných zpráv, které se snaží tento proces zkreslit nebo přímo zneužít k propagandistickým účelům. Typickým rysem je vytváření dojmu, že mírová dohoda je již hotová věc, přičemž se uvádějí smyšlené podmínky, územní ústupky nebo termíny podpisu, které nemají opodstatnění v žádném ověřeném zdroji.

Typ dezinformace	Šíření	Cíl narativu	Hlavní platformy	Metoda odhalení
Falešné zprávy o "biolaboratořích"	Masivní, opakovaně recyklované od roku 2022	Ospravedlnění ruské agrese	Telegram, prokremelské weby	Fact-checking (např. AFP, Demagog.cz)
Manipulované fotografie a videa	Rychlé šíření přes sociální sítě	Zkreslení reality bojů a obětí	Facebook, X (Twitter), TikTok	Reverzní vyhledávání obrázků
Falešní "uprchlíci" a příběhy o zneužívání dávek	Střední, cílené na české publikum	Podpora xenofobie a nedůvěry vůči uprchlíkům	Facebook skupiny, diskuzní fóra	Ověření zdroje, kontaktování úřadů
Dezinformace o korupci ukrajinské vlády	Průběžná, dlouhodobá kampaň	Snížení podpory pomoci Ukrajině	Prokremelské a alternativní zpravodajské servery	Analýza zdrojů, ověření u nezávislých institucí
Falešné citace západních politiků	Nárazová, virální šíření	Zpochybnění jednoty NATO a EU	Telegram, X (Twitter)	Porovnání s oficiálními vyjádřeními
Konspirace o "nacismu" na Ukrajině	Dlouhodobá, systematická propaganda	Delegitimizace ukrajinského státu	Ruská státní média, sociální sítě	Historická a kontextuální analýza

Ruská státní média a na ně navázané kanály na sociálních sítích opakovaně prezentují narativ, že Ukrajina je připravena kapitulovat nebo že západní podpora Kyjevu slábne do té míry, že vyjednávání jsou už jen formalitou. Tyto zprávy se šíří i v českém prostředí, kde je přebírají různé alternativní weby a profily, které se tváří jako nezávislé zdroje informací. Cílem je oslabit důvěru veřejnosti v to, že Ukrajina má šanci vyjednávat z pozice síly, a naopak vytvořit atmosféru rezignace a únavy z konfliktu.

Dalším opakujícím se motivem je zpochybňování role jednotlivých aktérů v jednáních – ať jde o Spojené státy, Evropskou unii nebo jednotlivé evropské lídry. Dezinformace často podsouvají, že určité státy nebo politici tajně jednají za zády Ukrajiny, případně že existují tajné protokoly nebo utajené dohody, které veřejnost nesmí znát. Takové konstrukce jsou zpravidla postaveny na anonymních zdrojích nebo na účelově vytržených citátech z kontextu, přičemž chybí jakékoli ověřitelné důkazy.

Fact-checkingové organizace, včetně těch, které se zaměřují na český a slovenský prostor, v roce 2026 opakovaně upozorňují, že řada těchto zpráv se šíří právě v okamžicích, kdy skutečná diplomatická jednání probíhají nebo se o nich veřejně diskutuje – dezinformátoři totiž využívají reálného kontextu k tomu, aby jejich výmysly působily důvěryhodněji. Typickým prvkem je také kombinace pravdivého jádra s smyšlenými detaily, kdy se skutečná událost, například setkání delegací nebo prohlášení politika, doplní o vymyšlené citáty nebo závěry, které daný zdroj nikdy nevyslovil.

Nelze opomenout ani roli falešných účtů a takzvaných farm trolů, které se snaží šířit dezinformace o jednáních masivně a koordinovaně, často s cílem vyvolat dojem širokého konsenzu nebo naopak chaosu a nejednoty na straně Ukrajiny a jejích spojenců. Právě tato koordinovanost a opakovanost narativů je jedním z hlavních signálů, podle kterých lze dezinformaci odhalit, přestože pro běžného uživatele internetu bývá obtížné rozeznat, co je ověřená informace a co účelová manipulace. Odborníci proto doporučují ověřovat zprávy o mírových jednáních výhradně u renomovaných zpravodajských agentur a oficiálních diplomatických zdrojů, nikoli na základě virálních příspěvků na sociálních sítích.

Dopad na české veřejné mínění

Vliv dezinformací týkajících se Ukrajiny na české veřejné mínění je v roce 2026 patrný na několika úrovních, které se navzájem prolínají a posilují. Roky opakovaného vystavování manipulativním narativům zanechaly v české společnosti hlubokou stopu, přičemž průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že značná část populace vnímá informace o válce na Ukrajině s vysokou mírou nedůvěry vůči hlavnímu proudu médií. Tato nedůvěra není náhodná, ale je výsledkem cílené a dlouhodobé práce dezinformačních aktérů, kteří systematicky podkopávají autoritu tradičních zpravodajských zdrojů a nahrazují je alternativními výklady šířenými přes sociální sítě, telegramové kanály a takzvané alternativní zpravodajské servery.

Dopad se projevuje především v polarizaci společnosti, kdy se čeští občané rozdělují na skupiny s diametrálně odlišným vnímáním konfliktu, jeho příčin i toho, jakou roli by měla Česká republika hrát v podpoře Ukrajiny. Tato polarizace prostupuje i rodinné vztahy a přátelství, kdy se debata o Ukrajině stala jedním z nejcitlivějších témat běžné mezilidské komunikace. Sociologové a analytici zabývající se dezinformacemi upozorňují, že se v české společnosti etablovala skupina lidí, kteří dlouhodobě konzumují pouze alternativní zdroje informací a jsou vůči faktickému ověřování prakticky imunní, protože samotné ověřovací instituce a nezávislá média považují za součást takzvaného mainstreamového narativu, kterému nedůvěřují.

Zvláště znepokojivý je dopad na mladší generace, které tráví většinu času na platformách jako TikTok nebo Instagram, kde se dezinformační obsah šíří extrémně rychle a často bez jakéhokoli kontextu či možnosti okamžitého ověření. Čeští experti na mediální gramotnost varují, že mladí lidé v roce 2026 často nedokážou rozlišit mezi ověřeným zpravodajstvím a manipulativním obsahem, což vytváří prostor pro dlouhodobé formování postojů založených na nepravdivých či zkreslených informacích.

Dalším významným efektem je erozivní vliv na důvěru v demokratické instituce jako takové. Dezinformace o Ukrajině často nejsou izolovaným tématem, ale slouží jako vstupní brána k širší nedůvěře vůči vládě, Evropské unii a NATO. Lidé, kteří přijmou proruský nebo jinak zkreslený narativ o válce, mají tendenci přebírat i další konspirační teorie týkající se domácí politiky, což vytváří komplexní ekosystém nedůvěry a odcizení od demokratických struktur.

Nelze opomenout ani ekonomický a psychologický rozměr, kdy dlouhodobé vystavení strachu a nejistotě, živené dezinformačními kampaněmi o energetické krizi či údajném riziku přímého zapojení Česka do konfliktu, přispívá k celkovému pocitu nestability ve společnosti. Tento stav oslabuje soudržnost společnosti a ztěžuje veřejnou debatu o zahraniční politice, obraně i solidaritě s Ukrajinou, přičemž experti se shodují, že bez systematické mediální gramotnosti a posílení odolnosti vůči manipulaci bude tento trend v následujících letech pravděpodobně pokračovat.

Role prokremelských webů a kanálů

Prokremelské weby a kanály hrají v roce 2026 stále klíčovou roli v šíření dezinformací o válce na Ukrajině, byť jejich taktiky se za poslední roky výrazně proměnily. Zatímco dříve stačilo publikovat otevřeně proruskou propagandu na známých portálech, dnes se tyto zdroje maskují za nezávislá zpravodajská média, alternativní analytické platformy nebo dokonce občanské iniciativy. Cílem zůstává stejný – oslabit podporu Ukrajině v západních zemích a podkopat důvěru veřejnosti v demokratické instituce.

Typickým rysem těchto webů je kombinace poloviční pravdy s emocionálně laděným obsahem, který má vyvolat pochybnosti o motivech ukrajinské vlády, spojenců i mezinárodních organizací. Často se opakují narativy o „provokacích NATO, „biologických laboratořích nebo údajné korupci, která prý pohlcuje veškerou zahraniční pomoc. Tyto zprávy se šíří nejen na specializovaných webech, ale také prostřednictvím telegramových kanálů, které umožňují rychlé a těžko dohledatelné šíření obsahu bez větší redakční kontroly.

Analytici zabývající se dezinformacemi upozorňují, že v posledních měsících roku 2026 došlo k nárůstu využívání umělé inteligence při tvorbě falešných článků a videí. Deepfake technologie umožňují vytvářet přesvědčivé nahrávky politiků nebo vojenských představitelů, kteří údajně pronášejí výroky, jež nikdy neřekli. Tento typ obsahu se následně šíří přes sítě sympatizujících účtů, které vytvářejí dojem organického zájmu veřejnosti, ačkoliv jde často o koordinovanou kampaň řízenou z jednoho centra.

Prokremelské kanály rovněž cíleně využívají lokální jazykové mutace, aby oslovily konkrétní publikum v jednotlivých evropských zemích, včetně České republiky. Obsah je přizpůsoben místním citlivým tématům – ať už jde o ceny energií, migraci nebo nedůvěru k vlastní vládě – a válka na Ukrajině je do těchto témat uměle propojována tak, aby vyvolávala dojem, že podpora Kyjeva škodí domácím občanům. Tato strategie takzvaného „narativního mostu se ukázala jako velmi účinná při ovlivňování veřejného mínění, zejména mezi lidmi, kteří již mají sklon nedůvěřovat tradičním médiím.

Nezanedbatelnou roli hrají také weby prezentující se jako „nezávislé zpravodajské agentury, které ve skutečnosti čerpají finanční podporu ze zdrojů napojených na ruský stát nebo spřízněné oligarchické struktury. Tyto platformy často přebírají a přeformulovávají obsah z ruských státních médií, čímž vytvářejí zdání nezávislého potvrzení téže informace z více zdrojů. Faktičtí ověřovatelé a nevládní organizace zabývající se mediální gramotností proto opakovaně zdůrazňují nutnost ověřovat původ informací a sledovat, kdo konkrétní web nebo kanál provozuje a financuje. Bez důsledné mediální gramotnosti a spolupráce mezi platformami, vládami a občanskou společností zůstává boj proti těmto dezinformačním sítím velmi obtížný.

Fact-checkingové organizace a jejich role

Fact-checkingové organizace se v posledních letech staly nedílnou součástí boje proti dezinformacím, které se šíří v souvislosti s válkou na Ukrajině. Od začátku ruské invaze v roce 2022 se prostor sociálních sítí i některých alternativních médií zaplnil manipulativními obsahy, falešnými fotografiemi, sestříhanými videi a smyšlenými citáty, které mají za cíl zkreslit realitu bojů, oslabit podporu Ukrajiny na Západě nebo naopak vyvolat dojem, že válka je téměř u konce. V roce 2026 se tato dynamika nijak nezmírnila, spíše naopak – s rozvojem umělé inteligence a nástrojů pro generování obrazu a zvuku se objevují stále sofistikovanější podvrhy, které je pro běžného uživatele internetu velmi těžké rozpoznat.

České i mezinárodní fact-checkingové organizace proto hrají klíčovou roli v ověřování informací, které se týkají vývoje na frontě, politických prohlášení i humanitární situace. Mezi nejvýznamnější hráče v české mediální krajině patří projekty jako Demagog.cz, AFP Fact Check nebo mezinárodní síť International Fact-Checking Network, se kterými spolupracují i čeští novináři a analytici. Tyto organizace se snaží systematicky procházet virální obsah, ověřovat zdroje, kontaktovat přímé účastníky událostí a porovnávat dostupné důkazy s otevřenými zdroji, jako jsou satelitní snímky nebo veřejně dostupná vojenská data.

Role fact-checkerů však není jen technická – jde také o budování důvěry veřejnosti v ověřené informace v době, kdy se mnoho lidí spoléhá na rychlé a often neprověřené zprávy z telegramových kanálů nebo krátkých videí na sociálních sítích. Dezinformace týkající se Ukrajiny se často soustředí na témata jako údajné ztráty na životech, manipulace s čísly obětí, falešné zprávy o kapitulaci nebo naopak o zázračných vojenských úspěchách, které se ve skutečnosti nikdy nestaly. Fact-checkingové organizace tyto narativy pravidelně vyvracejí a poskytují veřejnosti podklady, díky kterým si mohou udělat vlastní, informovaný názor.

Zásadním problémem, se kterým se tyto organizace potýkají, je rychlost šíření dezinformací ve srovnání s časem potřebným na důkladné ověření faktů. Zatímco falešná zpráva se může v řádu minut šířit napříč platformami a dosáhnout milionů uživatelů, samotné ověření a vyvrácení takového tvrzení trvá hodiny až dny. Proto se v roce 2026 mnoho fact-checkingových týmů zaměřuje na prevenci a mediální gramotnost, tedy na vzdělávání veřejnosti tak, aby byla schopna sama rozpoznat podezřelé znaky manipulativního obsahu, jako jsou emocionálně zabarvené titulky, chybějící zdroje nebo záměrně zkreslený kontext.

Spolupráce mezi jednotlivými fact-checkingovými organizacemi, akademickými institucemi a technologickými platformami se rovněž prohlubuje. Sociální sítě jako Facebook, X nebo TikTok čelí tlaku, aby efektivněji spolupracovaly s ověřovacími týmy a rychleji odstraňovaly nebo alespoň oznamovaly obsah, který byl prokazatelně vyhodnocen jako nepravdivý. I přesto zůstává boj proti dezinformacím spojeným s válkou na Ukrajině dlouhodobým a náročným procesem, ve kterém fact-checkingové organizace představují jeden z mála spolehlivých pilířů, na které se veřejnost může v záplavě informačního chaosu spolehnout.

Legislativní opatření Evropské unie

Evropská unie za posledních několik let vybudovala poměrně rozsáhlý legislativní rámec, který se snaží čelit dezinformacím šířeným v souvislosti s válkou na Ukrajině. Klíčovým nástrojem zůstává nařízení o digitálních službách (Digital Services Act, DSA), které od roku 2024 plně platí pro všechny online platformy působící na unijním trhu. Toto nařízení ukládá velkým platformám, jako jsou Facebook, YouTube, TikTok nebo X (dříve Twitter), povinnost aktivně vyhledávat a odstraňovat nebo alespoň označovat obsah, který šíří prokazatelně nepravdivé informace o ruské agresi vůči Ukrajině. V roce 2026 se ukazuje, že vymáhání těchto pravidel je nadále velkou výzvou, protože Evropská komise musí neustále bojovat s novými formami manipulativního obsahu, včetně sofistikovaných videí vytvořených pomocí umělé inteligence.

Dalším významným pilířem je sankční mechanismus namířený proti ruským státním médiím, konkrétně proti stanicím jako RT (Russia Today) a Sputnik, jejichž vysílání bylo v rámci Evropské unie zakázáno již v roce 2022. Toto opatření zůstává v platnosti i nadále a Komise ho v roce 2026 rozšiřuje o další weby a takzvané proxy kanály, které se snaží zakázaný obsah šířit pod jinými názvy nebo prostřednictvím alternativních domén. Evropský parlament i Rada opakovaně zdůrazňují, že tato opatření nejsou cenzurou ve smyslu potlačování svobody projevu, nýbrž reakcí na koordinovanou informační válku vedenou cizí mocí.

Podstatnou roli hraje také Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) a její projekt EUvsDisinfo, který dlouhodobě mapuje a vyvrací proruské dezinformační narativy týkající se Ukrajiny. Tento nástroj slouží jako referenční databáze pro novináře, výzkumníky i státní instituce členských zemí. V roce 2026 se debata v Bruselu stále více přesouvá k otázce, zda je současná legislativa dostatečně pružná na to, aby reagovala na rychlost, s jakou se dezinformace šíří pomocí generativní umělé inteligence a takzvaných deepfake videí, která se objevují stále častěji i v souvislosti s vyjednáváním o příměří na Ukrajině.

Evropská komise rovněž intenzivně pracuje na kodexu chování proti dezinformacím, který se postupně transformuje z dobrovolného závazku platforem na právně vymahatelnou povinnost v rámci DSA. Členské státy, včetně České republiky, musí implementovat národní mechanismy pro rychlé sdílení informací o odhalených dezinformačních kampaních. Kritici však upozorňují, že implementace těchto pravidel je v jednotlivých zemích nerovnoměrná a že chybí jednotný postih za opakované porušování. Diskuse o zpřísnění sankcí vůči platformám, které nedostatečně bojují proti šíření lživého obsahu o Ukrajině, tak pravděpodobně bude pokračovat i v následujících měsících roku 2026.

Mediální gramotnost jako obrana veřejnosti

V roce 2026 je stále zřejmější, že válka na Ukrajině se neodehrává jen na bojišti, ale ve stejné intenzitě probíhá i v informačním prostoru, kam se dezinformace šíří rychleji než ověřené zprávy. Právě proto se mediální gramotnost stává klíčovou obranou běžných lidí proti manipulativním narativům, které se snaží zpochybnit legitimitu ukrajinského odporu, zveličit ruské úspěchy nebo naopak vykreslit západní podporu Ukrajině jako zbytečnou a nákladnou. Česká veřejnost je dlouhodobě vystavena kombinaci prokremelských webů, anonymních telegramových kanálů a účelově sestříhaných videí, která často kolují na sociálních sítích dříve, než se k nim stihnou vyjádřit seriózní redakce nebo faktčekingové organizace.

Schopnost kriticky vyhodnotit zdroj informace, ověřit kontext fotografie či videa a rozpoznat emocionálně manipulativní jazyk je dnes stejně důležitá dovednost jako čtení a psaní. Dezinformace týkající se Ukrajiny často pracují s jednoduchým schématem – vytvářejí falešný pocit exkluzivity informace, apelují na strach nebo naopak na úlevu, že „konečně někdo řekl pravdu“. Mediálně gramotný čtenář by si měl klást základní otázky: kdo je autorem sdělení, jaký má motiv, zda existuje ověřitelný primární zdroj a zda se stejná informace objevuje i u důvěryhodných médií. Bohužel právě tato basic hygiena při konzumaci zpráv v české společnosti stále chybí u významné části populace, zejména starší generace, která je méně zvyklá ověřovat informace na internetu.

Školy, knihovny a neziskové organizace v Česku v posledních letech zesílily úsilí o vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti, přesto tempo šíření dezinformací o Ukrajině tyto snahy často předbíhá. Klíčovým prvkem obrany je i schopnost rozpoznat takzvané deepfake technologie, které se v roce 2026 staly technicky vyspělejší a dostupnější než kdykoli předtím, což znamená, že falešné projevy politiků nebo vojenských představitelů mohou působit velmi věrohodně. Právě proto odborníci doporučují nespoléhat se pouze na vizuální dojem, ale hledat potvrzení z více nezávislých zdrojů, sledovat oficiální komunikační kanály institucí a být obezřetný vůči obsahu, který vyvolává silné emoce a vyzývá k okamžitému sdílení.

Nezanedbatelnou roli hraje také mediální výchova v rodinách, kde by si generace měly navzájem předávat návyky ověřování informací. Veřejnoprávní média a nezávislé faktčekingové platformy se snaží vyplňovat mezeru mezi rychlostí šíření dezinformací a pomalejším tempem ověřování faktů, avšak bez aktivní participace samotných čtenářů, kteří si osvojí kritické myšlení, zůstává tento boj nevyrovnaný. Mediální gramotnost tak není jen akademickým pojmem, ale praktickým nástrojem, který v kontextu pokračujícího konfliktu na Ukrajině rozhoduje o tom, zda česká veřejnost bude schopna udržet si realistický a fakty podložený pohled na dění za našimi hranicemi.

Případy odhalených manipulací v Česku

V Česku se za poslední roky opakovaně podařilo odhalit konkrétní případy dezinformačních kampaní, které se týkaly války na Ukrajině a jejích dopadů na českou společnost. Analytici z Evropských hodnot, týmu Manipulátoři.cz a bezpečnostních složek dlouhodobě sledují, jak se ruská propaganda šíří prostřednictvím českých webů, sociálních sítí a takzvaných alternativních médií. Ukázalo se, že řada těchto textů nevznikala nahodile, ale byla součástí koordinovaných kampaní, jejichž cílem bylo zpochybnit legitimitu ukrajinského odporu a podpořit narativ o vině Západu za konflikt.

Jedním z opakovaně zmiňovaných případů bylo šíření falešných zpráv o takzvaných biolaboratořích na Ukrajině, které měly být údajně financovány ze zahraničí a sloužit k vývoji nebezpečných patogenů. Tato konspirace, převzatá z ruských státních médií, se v českém prostředí objevovala na desítkách webů a facebookových stránek, které se prezentovaly jako nezávislé zpravodajské zdroje. Po ověření nezávislými novináři a odborníky na biologickou bezpečnost se ukázalo, že jde o zcela nepodloženou manipulaci, jejímž skutečným cílem bylo odvést pozornost od ruské agrese.

Dalším typickým příkladem byly opakovaně se vracející dezinformace o ukrajinských uprchlících, kteří podle šířených textů měli údajně dostávat neúměrně vysoké sociální dávky na úkor českých občanů. Tyto zprávy, často doprovázené upravenými screenshoty nebo vymyšlenými citacemi úředníků, se šířily zejména na Facebooku a v uzavřených skupinách zaměřených na kritiku vlády. Novináři a fact-checkeři následně prokázali, že uváděná čísla neodpovídají skutečnosti a že šlo o účelové zkreslení reálných dat Ministerstva práce a sociálních věcí.

Odhaleny byly také případy, kdy se za běžné komentátory na sociálních sítích vydávaly automatizované účty, tzv. boti, kteří masivně šířili proruský obsah pod českými příspěvky týkajícími se Ukrajiny. Bezpečnostní analytici zaznamenali, že tyto účty často vznikaly ve vlnách, krátce po významných vojenských nebo politických událostech, a jejich obsah byl téměř identický, což ukazovalo na centrálně koordinovanou aktivitu.

Nechyběly ani případy zneužití respektovaných jmen a institucí – objevily se falešné citace českých politiků, generálů či akademiků, kteří údajně vyjadřovali podporu ruskému výkladu války. Po ověření se ukázalo, že tyto výroky byly buď vytrženy z kontextu, nebo zcela vymyšlené. Podobně byly odhaleny i manipulativní grafiky a videa, upravená tak, aby vytvářela dojem masového odporu české veřejnosti vůči podpoře Ukrajiny, ačkoliv reálná data z průzkumů veřejného mínění tomu neodpovídala.

Tyto odhalené případy ukazují, že dezinformační kampaně týkající se Ukrajiny mají v českém prostředí systematický charakter a jejich odhalování vyžaduje trvalou spolupráci médií, akademické sféry i státních institucí.

Výhled na budoucí informační hrozby

S ohledem na vývoj situace kolem Ukrajiny v roce 2026 je zřejmé, že dezinformační kampaně nebudou v příštích měsících a letech nijak ustupovat, ale naopak se budou dále vyvíjet a přizpůsobovat novým technologickým i geopolitickým podmínkám. Odborníci na kybernetickou bezpečnost a mediální gramotnost se shodují, že jedním z hlavních trendů bude stále intenzivnější využívání umělé inteligence k tvorbě falešného obsahu, který je pro běžného uživatele internetu prakticky nerozeznatelný od reality. Deepfake videa politiků, falešné audio nahrávky nebo automaticky generované texty napodobující styl důvěryhodných zpravodajských serverů představují hrozbu, která se bude v souvislosti s válkou na Ukrajině dále prohlubovat.

Zvláštní pozornost si zaslouží také otázka personalizace dezinformací. Zatímco dříve se propagandistické kampaně šířily plošně, dnes už algoritmy dokážou cílit konkrétní typy klamavého obsahu na jednotlivé skupiny uživatelů podle jejich politických názorů, věku či regionu, ve kterém žijí. To znamená, že čeští uživatelé sociálních sítí mohou být vystaveni zcela odlišné narativní verzi konfliktu než uživatelé v jiných zemích, což dále prohlubuje polarizaci společnosti a ztěžuje hledání společného konsenzu ohledně reálného stavu věcí na Ukrajině.

Dalším významným faktorem bude pravděpodobně rostoucí propojení dezinformací s ekonomickými zájmy. Lze očekávat, že falešné zprávy o vývoji na frontě, o humanitární situaci nebo o ekonomických dopadech konfliktu budou stále častěji využívány i k manipulaci finančních trhů či k ovlivňování cen energií. Bezpečnostní analytici upozorňují, že tento typ hrozby dosud nebyl dostatečně reflektován ani v legislativě, ani v mediální výchově veřejnosti.

Nelze opomenout ani vývoj na poli mezinárodní spolupráce. Evropská unie i jednotlivé členské státy, včetně České republiky, budou pravděpodobně muset investovat více prostředků do fact-checkingových organizací a do vzdělávacích programů zaměřených na kritické myšlení, zejména u mladší generace, která tráví většinu času na platformách jako TikTok nebo Instagram, kde se dezinformace šíří extrémně rychle a často bez jakékoliv redakční kontroly.

V neposlední řadě je třeba počítat s tím, že se zdroje dezinformací budou dále diverzifikovat. Vedle státem sponzorovaných aktérů lze očekávat nárůst aktivit menších, decentralizovaných skupin i jednotlivců, kteří šíření lživého obsahu berou jako formu ideologického boje nebo dokonce zábavy. Tato fragmentace ztěžuje boj proti dezinformacím, protože neexistuje jeden jasně definovatelný protivník, ale spíše rozsáhlá síť vzájemně propojených aktérů. Budoucnost informačního prostoru kolem konfliktu na Ukrajině tak bude i nadále klást vysoké nároky na mediální gramotnost, technologické nástroje detekce falešného obsahu a mezinárodní koordinaci v boji proti šíření nepravdivých informací.