Obří ještěří monstrum v australské buši. Co to pro nás znamená?

Obří ještěří monstrum v australské buši. Co to pro nás znamená?

361

Podle aboridžinské tradice se vypráví, že už v dávných časech, v dobách Dreamtime (Doba Stvoření podle australských domorodců) existoval v Novém Jižním Walesu a kdekoliv v celé Austrálii pod množstvím různých jmen rohatý, šupinami pokrytý ještěr-varan (a zároveň to byl také zlý duch, který škodil lidem). Byl popisován jako stvoření obrovské velikosti a „strašného“ zápachu. Skalní rytiny a jeskynní malby napříč kontinentem jasně zobrazují tyto a ještě další ještěří monstra.

Aboridžinské skalní rytiny zobrazují Magalaniu blízko Sydney a střední části pobřeží Nového Jižního Walesu, a to v době ne tak dávné – tj. 3000 let.  To je stáří některých zkamenělých úlomků, nalezených v různých oblastech nejen východní Austrálie.

Obraťme teď svou pozornost k oblastem severního pobřeží a i vnitrozemí Nového Jižního Walesu, kde Aboridžinci už v dávných časech byli velmi dobře obeznámeni s obřími ještěry, které nazývali „Mungoon Galli“.

Zdá se však, že zaměnili tyto až 10 m dlouhé ještěry s dalšími, ještě většími ještěry, o kterých tvrdí, že dosahují ohromující délky 17 m! Zdá se absurdní, že by tak ohromné životní formy mohly stále ještě přežívat „tam venku“ v divočině, ale existují Aboridžinci, kteří tvrdí, že ano!

I kdyby dnes už vyhynuly, tak pravděpodobně dávno v době ledové a ještě dříve, takové druhy existovaly. A jestli ano, jejich kosterní zbytky se stále ještě mohou objevit. Tato monstra byly ještěři v každém detailu. Aboridžinci říkají, že jejich nohy byly vysoké 180-210cm, když stáli nebo chodili. Měli obrovskou hlavu nejméně120 cm dlouhou a dlouhý silný krk, přesně jako u ještěrek, který dosahoval délky 3m. Tělo měli dlouhé okolo 6 m, podobně jako dlouhý silný ocas stejné délky.

Tato monstra –  goannas,  se kdysi procházela po celém kontinentu, v dávných dobách Dreamtime – stvoření světa. „Naši lidé lovívali tyto tvory, ale lovili je ve velkých skupinách a museli být opatrní. Pokud jste byl chycen, tito velcí chlapíci by Vás roztrhali a snědli“, vyprávěl jeden starý Aboridžinec výzkumníkům na začátku padesátých let minulého století.

Stejně jako jejich menší 9 metrový protějšek, byli schopni vyvrátit stromy přiměřené velikosti. Dokonce i dnes, když je ve dne nebo v noci v hloubi lesa slyšet zvuk padajícího obrovského stromu, Aboridžinci říkají, že to je dílo „Mungoon Galli“.

V průběhu let se našli lidé, kteří tvrdili, že nalezli obří stopy těchto stvoření, ale ty nebyly nikdy doloženy fotografiemi nebo odlitky.  Ale mezi Aboridžinci stále existují původní pověsti o existenci těchto monster a dokud nebudou oblasti, o kterých se předpokládá, že v nich žijí, řádně prozkoumány, ponechme si otevřenou mysl v této záležitosti.

Aboridžinci říkají, že divné zvuky, ozývající se poblíž vodních jam a v určitých lesních oblastech blízko Taree a dál v Kempsey,  jsou zvuky vydávané obřími ještěry, a že oni nikdy nepůjdou do blízkosti těchto míst ze strachu, aby nebyli chyceni a snědeni jedním z těch ještěrů.

Existuje příběh o události z Cessnockého okresu, která se stala v prosinci 1978. Na vzdáleném výběhu pro koně uviděl farmář obrovského ještěra, vypadajícího jako varan, jak trhá krávu svými velkými čelistmi a zuby na kusy.

Farmář (který si nepřeje zveřejnit své jméno) v tom čase seděl ve svém džípu. Odjel rychle domů a telefonem svolal své přátele, kteří do hodiny přijeli v pickupech a landroverech, ozbrojeni puškami a doprovázeni svými velkými psy. Místo ohraničené močály na pokraji hustě zalesněného údolí a hornaté krajiny, bylo zřejmě místem, odkud se obluda vynořila.

Jakmile pátrací skupina dorazila, všechno co mohli zjistit, byla napůl sežraná kráva, mnoho krve okolo a nezřetelné stopy na travnaté zemi. Avšak další, poněkud pomačkané stopy zjevně pod stopou mohutného ocasu, vedly až na okraj bažiny a mizely ve vodě. Psi, stejně jako muži, odmítli jít dál.

V momentě, kdy farmář ještěra zahlédl, porovnal jeho velikost s vedle stojícím kůlem v plotu a odhadl, že jeho délka byla 10 m a přibližně 3 metry měřil na výšku na všech čtyřech, včetně jeho obřího těla. Ale jen málo lidí mu věřilo. Někteří říkali, že si krávu porazil sám a stopy vyrobil také sám. Pokud ano, opravdu odvedl dobrou práci. V těch horách se však staly i jiné divné věci a mně rozhodně k smíchu nepřipadají.

Během let obyvatelé Cessnocku často hovořili o nesmírně velkých 10 metrových ještěrech, kteří obývají husté lesy, které pokrývají celý povrch vedlejšího rozeklaného Wattaganského horského pásma. A o těchto příšerách se ví, že občas zabloudí ze svých horských doupat až na pozemky cessnockého předměstí.

Během posledního týdne v prosinci 1975 cessnocký farmář, který se staral o skot na své pastvině, koutkem oka zahlédl jednoho z těchto ještěrů pohybovat se v křovinách vedle jeho stodoly. Řekl, že byl nejméně 10 m dlouhý, měl našedlou skvrnitou barvu a stál na čtyřech silně stavěných nohou s tělem až metr vysoko nad zemí.

K reportérům v Newcastlu se v průběhu předcházejícího roku 1974 dostalo nejméně 10 detailních hlášení o aktivitách těchto obřích ještěrů.

Jako kryptozoolog se zájmem o zprávy o „neznámých“ zvířatech všeho druhu, se už dlouho zajímám o obří ještěry wattaganského pohoří. Avšak, jak jsme viděli, v žádném případě se nevyskytují pouze v této oblasti.

Co mne také zajímá, je velké množství zpráv, které přicházejí ze severního pobřeží a vnitrozemí Nového Jižního Walesu. Není divu, že pak můžeme předpokládat, že v rozsáhlých horských regionech někde docela blízko mohou číhat a docela snadno se ukrývat „armády“ těchto ještěrů Megalania.

Přes množství opakovaných očitých zpráv, často od hodnověrných svědků, je však existence australských ještěrů univerzitními herpetology ignorována. „Ještěr Megalania je vyhynulý druh“ a basta!

Pan Mike Blake si nemyslí, že Megalonia je vyhynulý. Jednoho dne roku 1974 seděl na verandě své farmy a jeho dodávka byla zaparkovaná přímo před domem, který stojí poblíž křovinaté oblasti na periférii Cessnocku.  Najednou, zpoza rohu domu se objevil jeden z těchto monstrózních ještěrů a prošel přímo před jeho verandou, mezi ním a jeho zaparkovaným autem.

Mike zůstal zděšeně sedět, „přikován ke své židli“, jak později řekl, zatímco obrovitý tvor se obrátil a podíval se na něho, než se beze spěchu vydal napříč výběhem pro koně směrem k blízkým křovinám. Mike porovnal velikost ještěra se zaparkovaným autem, které je 6m dlouhé. Ještěr byl nejméně 7 m dlouhý a 1m vysoký.

Tyto obří ještěry znají nejen obyvatelé wattagonských hor, ale stejně tak o nich vědí i obyvatelé oblasti Port Macquarie-Wauchope směrem dál k pobřeží. Útoky ještěrů na dobytek jsou součástí místních legend, které se datují až do minulého století.

Zdroj: suenee.cz

loading...