Informace o temném zákulisí války v Iráku. Znalec promluv o Asádovi a...

Informace o temném zákulisí války v Iráku. Znalec promluv o Asádovi a „Obamově islámském státu“

387

Petr Markvart, který se dlouhodobě profesně pohybuje v oblasti Blízkého východu (hlavně v Iráku a Sýrii) a v Africe, vysvětluje, co bylo za diplomatickou krizí okolo Kataru a co bude dále s Islámským státem. „Takzvaný Islámský stát je mrtvý projekt. Je to projekt bývalé Obamovy administrativy a jejích regionálních spojenců. Prezident Trump se k němu nemůže hlásit, protože ho použil jako jeden z hlavních volebních sloganů proti Hillary Clintonové,“ říká.

Co říkáte krizi okolo Kataru a že Donald Trump obvinil Katar z podpory terorismu? Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty a další státy jako Jordánsko, Bahrajn a Egypt přerušily diplomatické styky s Katarem. Co za tím vším je? Vy jste již dříve říkal, že i Emiráty a Saúdové podporovali Islámský stát… Také jste uváděl, že Katar měl zájem vystavět plynovod přes Sýrii ke Středozemnímu moři, tak by dodával zkapalněný zemní plyn do Evropy, a tím by značně poškodil Rusko. Což je celý příběh, proč tyto státy a USA podporovaly Islámský stát… Írán symbolicky poslal dodávku potravin do Kataru. Turecko se Kataru zastalo a hovoří i o vojenské pomoci. Takže o co jde teď? O plyn? O Írán? Sblíží se nakonec Katar s Ruskem?

Na tomto případě názorně vidíte, jakou je „globální politika“ ošidnou a křehkou věcí. Plán výstavby plynovodu z katarského obřího takzvaného Severního pole, o které se v Perském zálivu dělí s Íránem (ten jej nazývá „Jižní Párs“), směrem do Turecka a do Evropy, byl přitom jedním z prekurzorů takzvaného arabského jara v Sýrii. Jeho cílem bylo odstranit zákonnou syrskou vládu a zajistit tranzit tohoto plynu přes její území namísto konkurenčního íránského projektu využívajícího paradoxně plyn z téhož plynového pole a plánujícího výstavbu plynovodu přes Irák a Sýrii.

Nyní, když plán násilného svržení syrské vlády kolabuje, neboť pro Západ je již podpora takzvaného Islámského státu neudržitelná, Katar se rozhodl pragmaticky domluvit s Íránem na společném postupu. Tím však porušil nerozbornou koalici států Zálivu proti Asadovi, vedenou Saúdskou Arábií a vysloužil si odvetu v podobě diplomatických i hospodářských sankcí.

Katar byl obviněn z podpory terorismu, a to převážně zeměmi, které jej samy podporují též, pouze v trochu jiném segmentu, nebo, chcete-li, podporujícími jiné teroristické skupiny. Ze strany prezidenta Trumpa jistě šlo pouze o „povinnou rétoriku“, zejména po odsouhlasení obřích vojenských dodávek Saúdské Arábii pro americké firmy. Americké zájmy v Kataru však nedovolují o moc víc.

Které konkrétní zájmy?

Katarská letecká základna al-Udejd slouží vládě Spojených států především jako hlavní velitelské stanoviště pro vojenské operace v Afghánistánu, Iráku i Sýrii a pro shromažďování zpravodajských informací z dalších zemích oblasti (Írán, Jordánsko, východní Turecko). Následné společné vojenské cvičení námořních sil Spojených států a Kataru a odsouhlasení prodeje amerických letounů F-15 Kataru jenom zarámovalo situaci, kdy prezident Trump ukázal, že jeho zahraniční politika bude přísně pragmatická, bilaterálně vedená a prosta jakýchkoli spojeneckých úvah, které by neznamenaly přímý prospěch pro jeho zemi. Taková byla ostatně zahraniční politika Spojených států vždycky, jen jsme si to dlouhou dobu nechtěli (a někteří nechtějí dodnes) připustit.

Budou mít nějaký vliv teroristické útoky v Teheránu?

Ihned po provedení útoků Írán obvinil z jejich organizace Saúdskou Arábii. Později však vyšlo najevo, že útočníci pocházeli z kurdských oblastí Íránu při hranicích s Irákem a Tureckem. Přestože skutečnosti, jako jsou pravé důvody a pohnutky i identita a motivace pachatelů politických teroristických činů, jsou vždy pečlivě zakrývány, dovolil bych si zde odhadnout, že Saúdská Arábie, znepokojená potenciálními úspěchy Íránu v získávání spojenců (Turecko, Irák, Sýrie a nyní i Katar, v širší perspektivě země EU, Rusko a Čína), se bude snažit o vytváření vnitřních tenzí a problémů v zemi svého perského rivala. Je zvláštní, jak tyto postupy jsou stále až únavně stejné.

Stejné?

Od Libanonu v roce 1975 přes Afghánistán v roce 1979, Libyi a Sýrii v roce 2011 přes Ukrajinu na přelomu let 2013–2014 až po nynější snahu o podobné etnicko-náboženské schisma v Íránu. Stejní hráči, stejní sponzoři, liší se pouze seznam „regionálních spojenců“ a rétorika „strategických zájmů“ po celém světě, zejména tam, kde se nacházejí energetické, surovinové zdroje, psychotropní látky či jejich tranzitní trasy.

Jak po určité době hodnotíte Trumpův zásah v Sýrii proti Asadově armádě s tím, že šlo o odvetu za útok chemickými zbraněmi? Někteří příznivci Trumpa říkali, že vlastně ani tak o moc nešlo. Moc techniky poničeno nebylo a Trump jenom musel ukázat svaly a trochu vyhovět americkým neokonzervativcům…

Je to taková hra na přesilovku. Trump dobře ví, že Rusko je vážným konkurentem Spojených států. Prezident Putin s omezenými zdroji – ve srovnání se Spojenými státy – dokázal za posledních několik let významně posílit vliv i význam své země ve světě. A tahle válka o vliv vyžaduje, že občas ukážete zuby. Jednou přes Saúdy, jednou přes Izraelce, potřetí přímo. Bez mandátu, prostě jen tak.

Zrovna v neděli odpoledne se odehrálo další dějství tohoto příběhu. Letoun syrských vzdušných sil, podporující vlastní jednotky v ofenzivě proti takzvanému Islámskému státu poblíž města Rakka ve střední Sýrii byl sestřelen letounem námořnictva Spojených států. Odůvodnění? Sebeobrana koaličních partnerů. Tak si to představte: operujete na území cizího státu bez jeho svolení, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, verbujete, cvičíte a vyzbrojujete jemu opoziční síly a jeho jednotky bojující s teroristy čas od času vybombardujete nebo zbavíte vzdušné podpory, aby nebyly moc silné nebo úspěšné.

A o co tedy jde?

Je to válka o vliv v poválečné Sýrii, kde už nyní existují minimálně tři zóny vlivu (pokud nepočítám různá teroristická uskupení): turecká na severu země, americko-kurdská na severu a severovýchodě a rusko-íránská na zbytku území. V bodech dotyku těchto zón bude docházet ke střetům o naleziště surovin, letiště, kritickou infrastrukturu nebo o strategické křižovatky. Ze státoprávního a mezinárodněprávního hlediska však existuje pouze jedna Sýrie a jakékoli vojenské operace na jejím území, neodsouhlasené zákonnou syrskou vládou, jsou protiprávní.

Co si vlastně myslíte o nařčení, že Asad použil chemické zbraně?

Je to stejný nesmysl jako báchorky o tom, že začal v roce 2011 a následně brutálně vraždit vlastní civilní obyvatelstvo. Znám prezidenta Bašára Asada osobně z let, kdy jsem žil v Sýrii. V té době se právě vrátil z Velké Británie, kde se věnoval své praxi očního lékaře, aby zaujal místo po svém starším bratrovi, který tragicky zahynul. Vytáhlý plachý mladík s velmi příjemným, tichým a skromným vystupováním. Člověk, který obětoval svůj poklidný život tomu, aby se staral a později aby bránil svoji zemi před agresí.

Pokud by nebylo Asada a toho, že vytrval na svém místě, nebylo by dnes ani Sýrie. Její nepřátelé to dobře vědí, a proto budou používat každé příležitosti, aby jeho osobně implikovali v sebevětších nesmyslech, budou se snažit o jeho diskreditaci. Jediný efekt, kterého tím trvale docilují, je růst jeho popularity uvnitř Sýrie i v zahraničí.

Několika nezávislými (a na sobě nezávislými) studiemi bylo přitom dokázáno, že uvedeného útoku se nedopustily, ani nemohly dopustit syrské vládní jednotky (zde a zde).

Jaký další vývoj očekáváte ohledně Islámského státu a Sýrie? A lze čekat nyní mezi USA a Ruskem v Sýrii klid zbraní?

Takzvaný Islámský stát je mrtvý projekt. Je to projekt bývalé Obamovy administrativy a jejích regionálních spojenců. Prezident Trump se k němu nemůže hlásit, protože ho použil jako jeden z hlavních volebních sloganů proti Hillary Clintonové. Rozpad všech struktur této stínové organizace a rychlé obsazování jím ovládaných území a zásobovacích tras svědčí o jeho brzkém konci. Ruský a americký vliv v Sýrii se nyní postupně stabilizuje na pomyslné čáře mezi přehradou ath-Thawra, středosyrským městečkem Soukneh a pohraničním městem Abu Kamal (názvy jsou ponechány v anglické transkripci kvůli jejich jednodušší lokalizaci na mapě).

A co bude dál?

Takzvaný Islámský stát v severovýchodní oblasti země nahradí jiná entita, tentokrát nazvaná jako kurdsko-arabská, která se bude tvářit na rozdíl od islamistů „státotvorně, demokraticky a prozápadně“. Půjde však o totéž – o kontrolu a vliv nad nalezišti energetických surovin a nad potenciálními tranzitními trasami těchto surovin. Kdo bude ovládat tuto entitu nebo, chcete-li, nově vytvořenou autonomii, bude mít kontrolu nad vývozem ropy a plynu z Iráku, Íránu, nad syrskou těžbou a vývozem, nad většinou produkce bavlny, která spolu s energetickými surovinami tvořila hlavní zdroj příjmů syrského státu ve volné měně. Rusům zůstane sice průmyslově a zemědělsky významnější, avšak nyní částečně zničená a navíc na severovýchodní Sýrii zcela závislá část země. Tak vypadá geopolitika v praxi našich spojenců.

Kurdská autonomní vláda chce v září vypsat referendum o nezávislosti Kurdistánu… Co lze očekávat? Jak zareagují Turecko, Sýrie, Irák a Írán?

Povšimněte si, jak odvážně se hovoří o kurdské nezávislosti v souvislosti s Irákem a Sýrií, a naopak jak se cudně mlčí o této otázce v souvislosti se zemí, která porušuje všechna myslitelná práva Kurdů – s Tureckem. Dějiny přepíšou vždycky vítězové a zaplatí to poražení. Turecko a prozatím i Írán mezi momentální vítěze tohoto regionálního střetu patří.

Sýrie a Irák zaplatily za krvavý experiment, který evropští politici bůhvíproč vydávali za „zápas o demokracii a lidská práva“, zničením průmyslu, infrastruktury a toho nejcennějšího, co měly, totiž náboženskou a etnickou tolerancí mezi svými obyvateli navzájem. A spolu s nimi byla poražena i Evropská unie – totální anihilací zbytků svého vlivu v tomto regionu, kterého dosáhla svým směšným a trapným přikyvováním velmocenským zájmům Spojených států, jež byly navíc v období celé této krize v tom nejkřiklavějším rozporu s tím, co mělo být zájmem naším. Doufejme proto, že Česká republika bude schopna využít svého skvělého jména, které jak v Iráku, tak i v Sýrii má, především díky svému relativně vyváženému postoji v období této krize, a udržet tak svůj vliv tam, kde ho naši evropští partneři právě ztratili.

Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky.

Zdroj: euportal.cz

loading...