Kdo ve skutečnosti ovládá Washington?

Kdo ve skutečnosti ovládá Washington?

767

Ti z nás, jimž se podařilo opustit Matrix, se důvodně obávají, že neexistuje spolehlivá kontrola nad jaderným potenciálem Washingtonu. Washington a Izrael jsou totiž skutečně největší hrozbou pro světový mír. Washington požaduje dosáhnout světové hegemonie, Izrael potřebuje být hegemonem na Blízkém a Středním východě.

Washingtonu v cestě stojí dvě překážky – Rusko a Čína. Proto již má plány na „preventivní“ jaderné útoky proti těmto zemím. Těžko si představit vážnější hrozbu pro lidstvo, než je současný kurs Washingtonu. A přesto – anebo právě proto – se o tomto riziku téměř nemluví – ani v Kongresu, ani v médiích, ani mezi veřejností jak ve Spojených státech, tak u jejich vazalů v Evropě.

Zná Rusko a Čína povahu zla?

Dvě země a část země třetí stojí v cestě Izraeli k ustavení tzv. Velkého Izraele. Izrael chce získat vodní zdroje jižního Libanonu, ale nemůže se k nim dostat, přestože do oblasti už dvakrát poslal vojska. Ta zde však narazila na tvrdý odpor milic Hizballáhu, materiálně podporovaného Sýrií a Íránem. A to je důvod, proč obě tyto země figurují na čele seznamu nepřátel Washingtonu. Washington totiž slouží vojensko-bezpečnostnímu komplexu, Wall Streetu, bohatým bankám a Izraeli.

Není jasné, zda si Rusové a Číňané dostatečně uvědomují, že nepřátelství USA vůči nim má původ právě zde a že to není na nějaké jednoduché diplomatické řešení.

Je samozřejmé, že Rusko žádným způsobem nezasahovalo do amerických prezidentských voleb, nenapadlo Ukrajinu a nemá v úmyslu útočit na Polsko či pobaltské státy. Rusko nechalo Padnout sovětské impérium – a je za to rádo, neboť jeho udržování bylo nákladné a nikterak prospěšné. Satelity SSSR  beztak sloužily jen jako Stalinovo nárazníkové pásmo proti možné západní invazi. Varšavská smlouva neměla ofenzívní cíle a neměla být odrazovým můstkem pro světové panství, jak Washington její význam úmyslně zkresloval.

Impérium je mocné

Když se dívám na zpravodajské pořady ruských médií, pozoruji ne zcela plné pochopení hrozby, které dnes Rusko čelí. Stejně tak nechápu ani neustálé úsílí ruského ministra zahraničí Lavrova dosáhnout dorozumění s Washingtonem. Jaký má význam Lavrovova snaha, když Washington nemá stanoven menší cíl, než Rusko buďto ovládnout, nebo alespoň zcela izolovat.

A nemůže tomu být jinak – ze tří důvodů:

1) Roční rozpočet vojensko-bezpečnostního komplexu USA je největší na světě a představuje hodnotu hrubého domácího produktu celých zemí. Zahrnuje nejen rozpočet Pentagonu, ale též rozpočet 16 amerických zpravodajských agentur a Ministerstva energetiky, pod nějž spadá sídlí též továrna na nukleární zbraně v Oak Ridge – s 16 přidruženými laboratořemi. Když se to všechno posčítá dohromady, zjistíme, že vojensko-bezpečnostní komplex USA spolkne tisíc miliard, čili jeden bilión dolarů ročně.

Nu a říše takovéhoto druhu se nikdy nevzdá či jen tak nezmizí proto, že nějaký nový prezident či voličstvo bude chvíli požadovat mír. A pak je jasné, že „ruská hrozba“ je pro moc i zisky tohoto komplexu, před nímž prezident Eisenhower Američany varoval již před 56 lety, zcela nezbytná. A ta moc je důsledně upevněná.

2) Neokonzervativci, kteří kontrolují jak americkou zahraniční politiku, tak veškerá západní média, jsou převážně Židé se sionistickým přesvědčením. Někteří z nich mají jak americké, tak i izraelské občanství. Tito neokonzevativci věří, že kolaps Sovětského svazu byl osudovým znamením předurčenosti USA a jejího společensko-politicko-ekonomického systému k zajištění zajištění světové hegemonie. Stačí se podívat do neokonských dokumentů – tvrdí to stále a znovu. Proto mají Američané vtlučeno do hlavy, že jsou národ výjimečný a nepostradatelný. Jestliže jste národ nepostradatelný, pak je každý jiný národ zbytný. Jste-li výjimeční, pak všichni ostatní jsou podřadní. Tato tvrzení neokonzervativců se velmi nepříjemně podobají tvrzením, která Hitler vtloukal Němcům.

3) Protože Izrael řídí a kontroluje americkou politiku na Středním východě, využívá svého postavení tak, aby mu americká politika dopomohla k odstranění překážek vlastní expanze. Dosud dosáhl svržení vlády Saddáma Husajna v Iráku, rozvratu Sýrie a nekončícího chaosu v těchto zemích. Démonizace Íránu je pro Izrael nadějí, že i v tomto případě na válku dojde.

Životně důležitá „ruská hrozba“

Víra ruského ministra zahraničí Lavrova, že je možné s Washingtonem dosáhnout též jiného narovnání vztahů, než jen vlastní kapitulace, je samozřejmě nesmysl. Je snad možné, že tak prosazuje diplomatická řešení, aby americký útok oddálil do doby, než se na něj Rusko zvládne připravit. Nebo nástroji své diplomacie skutečně bezmezně věří.

Skutečností, že obě země riziko války víceméně podceňují a nedostatečně proto svět proti její hrozbě mobilizují, nepřispívají k jejímu potlačení tak, jak by bylo nutně třeba. Ruští novináři patrně nechápou, že Washingtonu nejde o fakta a stále si myslí, že lze poctivou publikační prací uměle zkreslený obrázek o Rusku u západní veřejnosti napravit. Číňané si zase nejspíš myslí, že je Amerika natolik závislá na jejích levných produktech, že nebude riskovat ohrožení výhodného obchodu.

Současně americké presstitutky, věrně sloužící národně-bezpečnostnímu molochu, válečnou rétoriku stále zintenzivňují. Všimněme si např. obálky časopisu Newsweek z 26. května. Je na ní putinova tváře a titulek: Pozadí Putinovy kampaně ke zničení demokracie v USA. Spiknutí proti Americe.

Dokonce i publicisté jinak kritizující politiku Washingtonu přistupují na hru na univerzálního nepřítele Putina, který se ve skutečnosti provinil pouze tím, že chrání své obyvatelstvo a zdroje a zastavil americké vykořisťování Ruska v 90. letech. Propaganda běží na plné obrátky a pokud se Trump vysloví pro normální vztahy s Ruskem, je mainstreamem označen za burana s oranžovými vlasy, co obdivuje Putinovu autoritářskou vládu. Zde je také kořen všech současných Trumpových problémů. Univerzálního nepřítele si vzít nenechají – i kdyby to mělo vést k vymazání života ze zemského povrchu.

Je obtížné si představit větší nesmysl, než jaký vyjadřuje obal Newsweeku. Ale dokázal jej přinést hned druhý známý americký časopis TIME, když na své nové obálce zobrazil Bílý dům, na němž jako na nebohé oběti trůní budovy moskevského Kremlu s chrámem Vasila Blaženého. Coby symbol, samozřejmě, podřízenosti USA vůči Rusku za vlády nového prezidenta Trumpa.

Existuje ještě přesvědčivější důkaz o tom, jak moc potřebuje americký vojensko-bezpečnostní komplex „ruskou hrozbu“?

Pravda se dnes stala v západním světě nejvzácnějším zbožím – a budeme ji mít stále méně a méně. Naslouchejme jí, dokud je ještě vůbec dostupná.

Zdroj: freeglobe.cz

loading...